Pedagogika Montessori

V čem tento přístup spočívá? Jeho filosofii nejlépe vystihuje věta samotné zakladatelky Marie Montessori (1870–1952): „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“

Základní principy

Připravené prostředí

„Pro dítě je pořádek to, co pro nás země, na které stojíme, co je pro rybu voda, ve které plave.“
Třída je uspořádána tak, aby dítěti napomáhala rozvíjet smysl pro pořádek a systém. Prostor je rozčleněn do tematických koutků a vybaven nábytkem ergonomicky přizpůsobeným potřebám dětí. Díky tomu, že každá věc má svoje logické umístění, získávají děti přirozenou jistotu. Pro efektivní práci je potřeba hlubokého soustředění, které vzniká pouze v tiché a klidné atmosféře – i ta je součástí připraveného prostředí Montessori třídy.

Práce s pomůckou

„Není v hlavě, co nebylo v ruce.“
Podstatná část výuky probíhá individuálně prostřednictvím rozmanitých pomůcek. Didaktické pomůcky s vnitřní kontrolou umožňují samostatnou práci, při níž si žák upevňuje učivo zapojením více smyslů.

Práce s chybou

„Připisuj mi chyby, neboť se z nich mohu učit.“
Na chybu není pohlíženo jako na nežádoucí věc, ale jako na prostředek učení. Pomůcky poskytují okamžitou zpětnou vazbu a žák má tak možnost objevit chybu sám (není na ni hned upozorňován učitelem) a použít ji jako východisko pro další postup.

Učitel coby průvodce

„Dítě, které si věří, nebude očekávat potvrzení každého svého kroku od autority.“
Primární úlohou učitele je zajištění klidného, bezpečného a podnětného prostředí. Nejmenším dětem pomáhá v jejich fyzické samostatnosti (vnímat své tělo a pečovat o něj – obléct se, najíst se, připravit si svačinu, uklidit po sobě). Dítě získává sebevědomí nikoli prostřednictvím pochvaly, ale díky pocitu samostatnosti a rovnocennosti se svým okolím. Starší děti učitel podporuje, aby samostatně přemýšlely, hledaly příčinné vztahy a souvislosti a přicházely věcem na kloub.

Výuka v rámci věkově rozdílné skupiny

„První instinkt absorbující mysli je napodobovat.“
Pro dítě je mnohdy přirozenější vyhledat radu a pomoc u staršího kamaráda, než u dospělého. Děti se učí navzájem si pomáhat jako v rodinném prostředí (starší pomáhají pečovat o mladší, mladší se od starších učí a snaží se jim „vyrovnat“).

Učení v propojených souvislostech

„Především vztah k reálným věcem a skutečný kontakt s nimi s sebou zřejmě přinášejí skutečný celek vzdělání.“
Poznané propojujeme s realitou a se skutečným prostředím našeho světa. Do výuky se snažíme zapojovat maximum smyslů (názorné pomůcky, exkurze, výlety).

V textech jsme použili informace ze stránek a materiálů společnosti Montessori v ČR,z,s.

Více na: http://www.montessoricr.cz

Pro zvětšení klikni na fotografii